G20

Úloha skupiny G20

Po finanční krizi v roce 2008 hledali vedoucí světoví představitelé mnohostranná řešení a ve Washingtonu uspořádali první summit vedoucích představitelů skupiny G20. Členové skupiny G20 společně představují přibližně 90 % celosvětového HDP, 80 % světového obchodu a dvě třetiny světové populace, jakož i přibližně 60 % veškeré zemědělské půdy a přibližně 80 % světového obchodu se zemědělskými produkty.

Po roce 2008 se členové skupiny G20 společně rozhodli stimulovat své ekonomiky a zdržet se protekcionistických opatření – a urychlili tím konec recese. To prokázalo, že „klíčoví aktéři“ mohou řešit výzvy rychle se měnícího světa a zajistit stabilitu a kontinuitu hospodářských a finančních systémů, které jsou základem globální bezpečnosti a prosperity, pouze pokud spolupracují.

Členy skupiny G20 jsou:

• Argentina
• Austrálie
• Brazílie
• Kanada
• Čína
• Francie
• Německo
• Itálie
• Indie
• Indonésie
• Japonsko
• Mexiko
• Korejská republika
• Rusko
• Saúdská Arábie
• Jihoafrická republika
• Turecko
• Spojené království
• Spojené státy
• Evropská unie

EU ve skupině G20

Evropská unie je řádným členem skupiny G20, spolu se třemi členskými státy: Francií, Německem a Itálií. Španělsko je stálým hostem.

Na summitech skupiny G20 Unii zastupuje předseda Evropské komise a předseda Evropské rady.

Pokud jde o počet obyvatel zastoupených na summitu skupiny G20, převyšuje Evropskou unii, která představuje přibližně 6 % světové populace, pouze Čína a Indie. EU je s 18,5 % celkového celosvětového hrubého domácího produktu druhou největší hospodářskou velmocí v dané skupině za USA, které představují 24 % celosvětového hrubého domácího produktu.

Důraz na zemědělství

Před summitem se každý rok scházejí ministři zemědělství skupiny G20. Vydají prohlášení, v němž se zaměřují se na klíčová témata, která jsou podkladem pro jednání na summitu vedoucích představitelů. Mezi společná témata, která do jednání v posledním desetiletí výrazně promluvila, patří úloha inovací (zejména informačních a komunikačních technologií) v zemědělství, ochrana zdravé půdy a udržitelné vodohospodářství, jakož i účinné provádění obchodu se zemědělskými produkty a investic.

V posledních letech, zejména v souvislosti s pandemií COVID-19, se do popředí dostaly tyto oblasti politiky:

• udržitelná transformace potravinových systémů
• zajištění odolnosti regionálního a celosvětového zabezpečování dodávek potravin vůči dočasným otřesům i dlouhodobým výzvám, včetně změny klimatu
• boj proti potravinovým ztrátám a plýtvání potravinami
• digitální inovace v zemědělství a lepší využívání kvalitních údajů na podporu tvorby politik (např. systém pro výměnu informací o zemědělských trzích skupiny G20, AMIS)
• podpora Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a přístupu „jedno zdraví“ s cílem zabránit eskalaci sanitárních hrozeb, jako je antimikrobiální rezistence
• udržitelný obchod, odpovědné investice a transparentnost na zemědělsko-potravinářských trzích