Přejít na hlavní obsah
Agriculture and rural development

Zemědělství v kontextu rozšiřování EU

Úloha zemědělství a rozvoje venkova

Zemědělství je jednou z nejsložitějších, nejcitlivějších a nejdůležitějších otázek v procesu rozšiřování EU z důvodu:

  • značného objemu tohoto odvětví (podíl na HDP a vysoký počet obyvatel působících v zemědělství)
  • jeho strukturálních nedostatků (soběstačné a částečně soběstačné hospodaření).

Odborníci z Evropské komise pro oblast zemědělství a rozvoje venkova poskytují pomoc a poradenství kandidátským a potenciálním kandidátským zemím při přípravě na budoucí přistoupení k EU, konkrétně ve vztahu ke společné zemědělské politice (SZP) a politice rozvoje venkova.

Podmínky pro odvětví zemědělství a rozvoje venkova

Klíčový význam mají dvě skupiny kritérií.

Ekonomické aspekty

  • existence fungujícího tržního hospodářství založeného na jasných majetkových právech, fungujících trzích, liberalizaci cen a makroekonomické stabilitě
  • schopnost vyrovnat se s konkurenčním tlakem a tržními silami v rámci EU a ze strany dovážených zemědělských a potravinářských produktů.

Normy EU

  • dostatečná správní kapacita zemědělských orgánů, zejména v oblasti formulace zemědělské politiky, její analýzy a provádění, plateb podpory a kontrol
  • dostatečná správní kapacita pro formulaci a provádění předvstupních opatření v oblasti rozvoje venkova
  • harmonizace právních předpisů a vytvoření administrativních kapacit v oblasti ekologického zemědělství, politiky jakosti a dalších horizontálních aspektů
  • vytvoření tržních mechanismů na úrovni trhu, včetně obchodních norem, podávání zpráv o cenách, řízení kvót, organizací producentů a opatření na podporu trhu, jako jsou veřejné intervence nebo mimořádná opatření.

Přístupová jednání

V oblasti zemědělství se přístupová jednání zaměřují na postupy týkající se budoucí podpory na základě SZP (např. přímé platby, podpora rozvoje venkova) a potřeby zavedení přechodných opatření umožňujících integraci do EU s ohledem na specifickou situaci v zemědělství jednotlivých zemí.

Pro fungování SZP má zásadní význam velký počet závazných pravidel a jejich účinné prosazování ze strany výkonné veřejné správy.

To zahrnuje právní předpisy týkající se systémů řízení, jako je platební agentura a integrovaný administrativní a kontrolní systém, jakož i kapacity k zavedení režimů podpory SZP.

Členství v EU vyžaduje integraci řady zemědělských produktů (plodin na orné půdě, cukru, živočišných produktů a specializovaných plodin) do společné organizace trhu.

Související informace

Jednotlivé kroky na cestě k přistoupení k EU

Společná organizace zemědělských trhů

Proces stabilizace a přidružení

Proces stabilizace a přidružení stanoví společné politické a hospodářské cíle. Podporují jej smluvní, ekonomické a finanční nástroje, které posilují reformy a doplňují proces transformace, kterým západní Balkán prochází.

Dvěma hlavními nástroji, které EU umožňují stabilizovat a postupně harmonizovat kandidátské země s jejími vlastním hospodářským a právním systémem, jsou:

Kandidátské země

Postavení „kandidáta“ má těchto devět zemí: Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Gruzie, Moldavsko, Severní Makedonie, Srbsko, Turecko a Ukrajina.

Další informace o kandidátských zemích

Potenciální kandidátské země

Kosovo má postavení „potenciálního kandidáta“.

Další informace o potenciálních kandidátských zemích

Posouzení dopadu rozšíření EU na zemědělství

Rozšíření je proces založený na zásluhách, který vyžaduje čas. Vzhledem k tomu, že existuje mnoho nejistot ohledně toho, kdy a jak mohou kandidátské země vstoupit do EU, je užitečné zamyslet se nad možným dopadem rozšíření na zemědělství. Komise zahájila proces konzultací s externími odborníky prostřednictvím interních seminářů, na jejichž základě chce shromáždit důkazy a poznatky týkající se možných dopadů na konkrétní oblasti zájmu. Shrnutí diskusí pořádaných na technických seminářích, jakož i prezentace zúčastněných odborníků jsou uvedeny níže:

  • 13. ZÁŘÍ 2024
Workshop on the possible impacts of enlargement on agricultural production and trade​ ​​– Summary​​