Dresdner Christstollen (CHZO) je moučník ve tvaru bochníku, který se vyrábí z kynutého těsta, sušeného ovoce, ořechů a koření.
Pekaři a cukráři vyrábějí tyto bochníky ručně podle receptů, jejichž původ sahá až do středověku.
Po upečení se celý bochník potře máslem a posype moučkovým cukrem, který mu dodá slavností vzezření a sladkou chuť.
Historie
Výroba Dresdner Christstollen neboli drážďanské vánoční štóly (CHZO) má bohatou historii. Podle některých vznikl tento moučník během soutěže v pečení, kterou uspořádal v roce 1329 biskup v Naumburgu nad Sálou. Jiní připisují název „stollen“ (odtud z němčiny převzaté slovo „štola“) historii těžby cínu a stříbra v okolí Drážďan.
Jisté je však to, že drážďanská štóla byla již od dob středověkého Saska spojována s vánočními svátky. Název slavného drážďanského vánočního trhu, Dresdner Striezelmarkt, pochází ze slova „strüzel“ nebo „stroczel“, který odkazuje na prosté kvasnicové pečivo, z něhož se štóla vyvinula.
V Drážďanech se objevuje štóla v roce 1474, kdy byla uvedena na účtu špitálu sv. Bartoloměje jako postní jídlo vyrobené z mouky, kvasnic a vody. Katolická církev totiž v roce 1450 zakázala používat k pečení máslo během Adventu, který byl tehdy obdobím půstu. Pekaři místo něj používali olej, takže štóla v té době byla pokrmem bez chuti.
Saský kurfiřt kníže Arnošt a jeho bratr vévoda Albrecht III. proto požádali papeže Mikuláše V., aby saským pekařům povolil při pečení štóly máslo používat. Papež to však odmítnul. Uběhlo čtyřicet let a na Svatém stolci se vystřídali další čtyři papežové, než Řím ustoupil. V roce 1490 vydal papež Inocenc VIII. dekret nazvaný Butterbrief (tzn. List o másle), který vyjmul drážďanské pekaře ze zákazu vydaného roku 1450.
Od té doby se štóla stala oblíbenou sváteční pochoutkou, která se v pramenech uvádí jako Christstollen, což poukazuje na její provázanost s vánočním obdobím. Od roku 1560 dodávali drážďanští pekaři každoročně štóly saským vládcům během Vánočních svátků. Při jedné takové příležitosti defilovalo osm mistrů pekařů a jejich tovaryši městem s bochníkem o váze 18 kg, než jej přinesli do paláce.
Ještě větší štólu si v roce 1730 nechal objednat polský král, velkokníže litevský a saský kurfiřt August II. Silný. Uspořádal tehdy velkolepou vojenskou oslavu Zeithainer Lustlager a na svých 24 000 hostů chtěl učinit dojem mimo jiné také tím, že pro ně nechal připravit speciální dezert. Přibližně sto mistrů pekařů a jejich tovaryši smíchali 3 600 vajec, 326 konví mléka a jednu tunu mouky a připravili štólu o váze 1,8 tuny.
Vojenská přehlídka z roku 1730 inspirovala slavnosti drážďanské vánoční štóly, které se v Drážďanech konají každoročně v sobotu před druhou adventní nedělí. Během slavností se mimo jiné koná průvod akrobatických umělců a pekařů, kteří ulicemi města nesou obrovskou štólu. Součástí slavností je i volba patronky slavnosti, tzv. Dresdner Stollenmädchen, která se vybírá za nejlepší znalost pekařského řemesla.
Festival pořádá ochranný svaz pekařů Drážďanské štóly Schutzverband Dresdner Stollen. Trvalou popularitu a pověst jejich produktu dokazují dva miliony bochníků, které se každoročně prodají po celém světě.
V roce 2010 uznala Evropská unie charakteristické vlastnosti a dědictví Dresdner Christstollen tím, že produktu udělila chráněné zeměpisné označení (CHZO).
Výroba
Pod názvem Echter Dresdner Christstollen a Original Dresdner Christstollen se smějí štóly vyrábět pouze ve vybraném počtu pekáren a cukrářských obchodů, které se všechny nacházejí v Drážďanech a dvanácti okolních obcích.
Pekaři nejdříve z pšeničné mouky, droždí a plnotučného mléka vyrobí těsto. Do těsta se pak přidají rozinky, kandované pomerančové nebo citronové slupky, sladké i hořké mandle a různá koření. I když musí pekaři dodržovat pevně stanovená množství přísad, řada z nich se inspiruje vlastními rodinnými recepty, z nichž některé se předávají z generace na generaci již od středověku.
Těsto se nechá odpočívat a poté se ručně vytvaruje. Pekaři jej krájí na části, které tvarují do bochníku. Střed bochníku se nařízne nožem a vloží se na rovný povrch do trouby nebo pece. Bochník se nikdy nedává do formy, takže si udrží svůj původní, ručně uhnětený tvar. Nejprve se peče krátkou dobu při střední teplotě a poté déle při nižší teplotě.
Po důkladném propečení (kůrka musí být správně nahnědlá) se bochník z trouby či pece vytáhne, potře se máslem a posype moučkovým cukrem. Při krájení křupavá kůrka odhalí sušené a kandované ovoce, jehož vůně se mísí s mandlemi a kořením.
Svou vůni i chuť si bochník zachová díky okamžitému zabalení. Na obalu musí být uvedeno logo chráněného zeměpisného označení, jakož i „zlatá pečeť“ ochranného svazu pekařů, na které je vyznačeno číslo výrobce, jež mu bylo přiděleno, a která znázorňuje Augusta II. Silného na koni. Pečeť zaručuje, že produkt byl vyroben v souladu s tradicemi.